11.05.2019 1 806(13) 0 |
Bílá brava převažuje
Nepohladí, nezahřeje....
... ani ta ruka... ta cizí
jen co přijde, hnedka zmizí...
V samotě zbývá pokoj a jedna deka
Ten moment kdy pomalu se život smeká...
... Někam dolů
do stínů bolů...
Jako klobouk na cestě poslední....
kdy všechny pocity jsou marné
... a pak zevšední...
Jednozubý had
Teď bude Tvůj kamarád ...
.... a Ty na něj čekáš, na jeho uštknutí
Je to rychlé, jako proutkem mávnutí
Zázraky však nepřichází ...
... naději zmar doprovází ...
Prý každému tak, jak si zaslouží
... prý smích život prodlouží...
A tak se ptám, zda málo jsem se smála?
Zda-li o blízké ještě míň se bála...?
A ještě hůř...
Čím provinilo se to dítě mně naproti?
Bože pověz, kde stala se chyba, buď od té dobroty..!
Sedíme tu spolu, naproti sobě
Malujem si barvy duhy ....
.... v temné době....
Aspoň do té doby, než nás čas rozdělí
Pak zase každá sama... "ve své" posteli...
Čekání....
.... na hada, "kamaráda"
Však ani jedna nemáme ho ráda....
Každá jsme jiná, však obě máme duše v ohni...
Nejspíš důkaz toho, že všichni jsme si rovni...
A pořád to čekání...
... tokem myšlenek propletené..
A z očí bolest kape...
... Životy smrtí polapené...
Naděje malá... snad okolo si tápe...
A nad Tebou...
... zase ten bílý strop co už znáš...
Tak takové to je, když už hvězdy nevídáš...
Nepohladí, nezahřeje....
... ani ta ruka... ta cizí
jen co přijde, hnedka zmizí...
V samotě zbývá pokoj a jedna deka
Ten moment kdy pomalu se život smeká...
... Někam dolů
do stínů bolů...
Jako klobouk na cestě poslední....
kdy všechny pocity jsou marné
... a pak zevšední...
Jednozubý had
Teď bude Tvůj kamarád ...
.... a Ty na něj čekáš, na jeho uštknutí
Je to rychlé, jako proutkem mávnutí
Zázraky však nepřichází ...
... naději zmar doprovází ...
Prý každému tak, jak si zaslouží
... prý smích život prodlouží...
A tak se ptám, zda málo jsem se smála?
Zda-li o blízké ještě míň se bála...?
A ještě hůř...
Čím provinilo se to dítě mně naproti?
Bože pověz, kde stala se chyba, buď od té dobroty..!
Sedíme tu spolu, naproti sobě
Malujem si barvy duhy ....
.... v temné době....
Aspoň do té doby, než nás čas rozdělí
Pak zase každá sama... "ve své" posteli...
Čekání....
.... na hada, "kamaráda"
Však ani jedna nemáme ho ráda....
Každá jsme jiná, však obě máme duše v ohni...
Nejspíš důkaz toho, že všichni jsme si rovni...
A pořád to čekání...
... tokem myšlenek propletené..
A z očí bolest kape...
... Životy smrtí polapené...
Naděje malá... snad okolo si tápe...
A nad Tebou...
... zase ten bílý strop co už znáš...
Tak takové to je, když už hvězdy nevídáš...
11.05.2019 - 20:38
Je jedno čí je to příběh,protože ho pravděpodobně jednou zažijeme všichni. Oběmově je to dílo kompaktní.Jen je škoda,že to vždy(skoro)vyvolává strach a hněv či bolest ve formě lítosti.Umíráme ticíce let a pořád je to utrpení.Dá se na tom něco zlepšit?snad jo.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
... když už hvězdy nevídáš.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Měsíc
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lacosta [16], Alice [12], naplicichleknin [7], ÁlaV [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?