Měsíc

Nad hladinou rybníka
Jako na hřebíku světlo přibité
Jsi ten co slova zamyká
Dívá se na duše rozbité

V tichosti, na první pohled hřející
Rozháníš temnotu noci
Vnímáš mou duši tlející
Vždyť Ty, máš mě ve své moci

Pohled můj na Tebe padá
A Ty dnes přišel jsi blíž
Všechna lidskost ve mě zvadá
Hltám Tě, než najdeš svou skrýš

Je zvláštní vnímat Tvůj hlas
V něm ukryta nádhera a vědění
Znáš bol, ale i světa krás
Moje srdce, ve Tvém sevření

Před Tebou já klekám na kolena
Tys pro mě ostrým nožem co bodá
Tvou čarovnou silou omámena
Vodou, co žíznivému člověku, člověk podá

A já přesto topím se v Tobě
V Tvé ukradené sluneční záři
Jsi život, jsi vrah v noční době
A já se ztrácím ve Tvé tváři

Proč ke mě tak hluboce mluvíš?
Proč pro mě jsi můj celý svět?
Vím, že to Ty mě jednou zahubíš
Jako krásná zima, každý květ

A já ztrácím se a topím pod lavinou hvězd
Únava a smutek na mě doléhá
Chci nechat cestou k Tobě se svést
To má podlost a pošetilost na to spoléhá ....

Však křižovatka duší ztracených tu visí
Tvé hvězdy září pořád, smutný ten, kdo nevidí je
A já loutka schovaná v igelitu, v zákulisí
To cesta k Tobě.. to u Tebe .... je moje naděje.