Labyrint

Žiji v nebezpečném labyrintu
jeho chodby někdy zvláštně voní po Absintu.
Všude kolem jen samá léčka,
nutí mně ke sprintu.
Těžko tu sám přečkáš,
snadno Tě obklíčí krvelačných tvorů smečka.

Po stěnách porostlých mechem
stéká voda po kapkách.
Já stále v pohybu,
kamínky střádám po kapsách.
Polehoučku, po špičkách,
pohybuji se v uličkách.
Zametám za sebou stopy
a po nocích (někdy i usínám)
strachem a vysílením třesu se v koutech, přemítám.

A hvězdná obloha dělá mi blyštivé stropy.
Zbyla jsem poslední v téhle drásavé spleti?
Narozená za vlády mocného Marta.
Dávno před tím už byl napsán můj osud.
Koušu se do rtů, do zatnutých pěstí
ať padne mi dobrá karta.
Tak jako dosud.
(A trošku ještě věřím ve štěstí)

Tak stále v běhu
lítým saním hlavy stínám.
Jedovatým břečťanům a masožravým kytkám,
mrštně se vyhýbám.
Bez přátel, ale ne bez naděje.
Slídím v zákoutích za tou Absintovou vůní.
Nic mně přestat nepřiměje.
Nekončím, přežiji dokud nebudu u ní.

A dobro a zlo už tady není.
Jen bijící srdce a tepot v žilách
to jediné se zde cení.
Pokud někdy najdete vchod
do tohoto zatracení.
Nehledejte ke vstupu kód.
Nechoďte sem za mnou.
Neprocházejte tou bránou.