Zapomněla jsem

Lilyodjinud: Aha. Už to chápu. Děkuji za vysvětlení.

Přiznám se, že tvůj profil jsem předtím nečetl/a, ale teď vidím důvod, proč ty profily číst. (Navíc jsem ještě dost neinternetový člověk a „odkládat si“ něco tím, že to zveřejním, je pro mě opravdu obtížně vstřebatelná myšlenka.)

Mimochodem, Amelie M. tu kdysi zastávala názor, že díla by tu měla být anonymní. Já s ní nesouhlasím a tento případ mi dává dobrý argument, z jakého důvodu je při interpretaci díla potřeba brát v potaz skutečný záměr autora.

Singularis: Na mém profilu píši, že to tu mám jako takovoý online šuplík, kam si odkládám svou tvorbu. :) Zároveň je někdy zajímavé si přečíst postřehy čtenářů, ale pravdou je, že proto tu primárně nejsem.

Lilyodjinud: Hm... A jaký v tom případě má mít smysl, aby tu to dílo lidé jako já četli a komentovali? :-/

Singularis: Nechtělo. Já, jako autor díla, to vysvětlit nechci.

Lilyodjinud: V tom případě by to asi chtělo trochu víc vysvětlit...

Singularis: Tohle nevyplývá z žádného partnerského vztahu. A vlastně ani ne mezilidského. Nepsala jsem to napodnět někoho.
Dokonce to pro mě nemá ani nijakou vážnost. :)

„Ty chceš být naživu
a já tě naživu nechci.
Ale to je v pořádku,
protože se lišíme jen tím malým „ne“.“
Opravdu?

Jde-li o mezilidský vztah, potřeboval by analogii krále Šalamouna, protože ne vždy je ne ta správná odpověď a ve vztahu ani jeden nemůže mít všechno, co chce, protože vztah není individuální kategorie. Vztah není něco, co by mohl jeden člověk „mít“, vztah mají vždy společně alespoň dva lidé.

Malé "ne" může být za určitých okolností velký problém. Obzvlášť pro chlapa:-)

ach jo. Debilní debaty o sexuálním obtěžování. V kontextu Weinsteina a jiných expertů tohle dostává úplně jiný význam. Řekl bych, že opačný.