10.11.2018
9
1219 (14)
0
Z tváře si setřel barevný úsměv,
přestal mu dávat smysl.
Sundala červený nos,
protože chtěla cítit jeho vůni.

Kytara se rozezněla mollovými akordy.
V té noci,
bez času,
kdy barevné stíny,
přestaly kazit krásu.

Se stali na okamžik,
pouhými smutnými lidmi.
 13.11.2018 22:04
 jo_
Jedna z těch smutněkrásných, kdy člověk cítí hezko i smutno zároveň.. stali se pouhými smutnými lidmi - cítím v tom všechen smutek světa a zároveň i jakousi naději a vůbec víru, že není důvod ke smutku.. je krásná..
 12.11.2018 12:17
Po přečtení je mi trochu ouzko.. Ale krásná. Krásně posmutnělá.
 12.11.2018 09:56
Líbí.
 12.11.2018 09:25
 Hanulka
Moc hezké a děkuji !
 11.11.2018 20:48
Až budu velký, chtěl bych být taky básníkem :)
 11.11.2018 20:47
Ta krása je křehká a plachá.
Nesnáší povyk, ruch
a teprve za ticha,
až když se zastavím a zaposlouchám,
ji slyším, jak roste
mezi tepy mého srdce.
 11.11.2018 10:54
já už vidím pouze jeden smysl takže těžko soudit před úpravu, ale souhasím tady s DDD obzvláště ohledně začátku a konce
 10.11.2018 08:54
DDD: moc děkuji za komentář a za upozornění.
 10.11.2018 07:05
 DDD
Fakt krásný. Nejhezčí je pro mě začátek a konec. Za sebe bych jen zvážil, jestli by jeden z těch dvou "smyslů" tak blízko u sebe nešel za něco vyměnit. A drobná technická - akordy jsou mollové. Každopádně jsem si něco takového dneska ráno potřeboval přečíst. Dík :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.