bezhvězdí

zakřičela do prken rozpadlého popraviště
zakřičela mrtvým holubům houpajícím se ve větru do oken
zakřičela a přála si, aby se už nikdy neobjevil
aby přišel

jsem socha venuše z fialového písku
s celou famílií se mi vyhneš v zatáčce
strach je pozoruhodným palivem
nemáme si rozumět

dávám si po ránu už třetího šlofíka
a představuju si, jak tvůj palec po mé páteři
nahoru, dolů

ukájela se s harpiemi ve snech
stříbrných úplňkem
jen aby něco zaplnilo
tu její
rozpínající se
prázdnotu