09.08.2018
13
všechno se zastavilo
ve vzduchu můra bez hnutí
myšlenka napůl nevyřčená
ani kouř z cigarety
nic stoupat nenutí

přežilas výbuch supernovy
nebo jsi možná umřela
vesmír se scvrknul do kuličky
až zmizel docela

všechno se zastavilo
jen na tvých zádech krůpěj potu
mine dva ďolíčky nad zadkem
které mám tolik rád

a ty se pro jistotu
rozplyneš v mém objetí
… a vůbec se ti nechce spát
 26.12.2018 14:54
Libí...
 10.08.2018 12:31
Nikytu: Přesně tak nám to říkala babička, když jsme se, všechny děti, seběhly, usadily se kolem ní a volaly "Babičko, vyprávěj." :))
 10.08.2018 12:28
PrimaDen: to básnění ze mě dělá děsnýho citlivku :))
 10.08.2018 08:51
tak není třeba se červenat☺ na to jsme tady my, holky ne?)))
 09.08.2018 22:53
dobrá
 09.08.2018 22:06
Dickens: Inu, se sposťárnami se musí nakládat opatrně. Anebo zatraceně dobře. :-)))
 09.08.2018 19:16
Nikytu: Prý se říká: Vidím to, jako bych tam s vámi byla. Ale mně to příjde moc sprostý. :D
 09.08.2018 19:13
človiček: Jsem rád, že to někoho oslovuje, díky.
 09.08.2018 19:12
PrimaDen: Ginnare: Červenám se rozpaky. :) Díky.
 09.08.2018 13:37
Vidím to před očima. Hezky zachycené po. :-)
 09.08.2018 11:06
Tvůj úvodní komentář na profilu je moc fajn,báseň je takřka hmatatelná.
 09.08.2018 08:20
souhlasím...má to náboj☺ moc hezké vyjádření pocitů☺
 09.08.2018 07:44
všechno se zastavilo... i můj dech... ;-)
Má to úžasný náboj...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.