voníš...

voníš jako když přichází jaro
jako když padá noc do rozkvetlé louky
voníš a já chci utýct
ale ty pořád ve mně voníš...

vůně lesních malin ukrytá za víčky
ráj nám padá do klína
ta nesnesitelná vůně touhy
chci utýct ale ty pořád voníš...

voníš jako teplo domova jako mámina náruč
jako naděje kterou vyhlíží každej námořník
jako stovka snů který držíš v dlaních
voníš a já chci utýct.. ale tvá vůně je všude..

ozvěna slov duše schovaná v ústech
v těch hebkých rtech co voní láskou
běžím spoutat břehy a povolit plachtoví
ale nikdy ti to nepovím že chci v tobě spát
už napořád...

voníš dech se mi zkracuje
vykřiknu do ticha v korunách stromů
a probudím zvony kostela
voníš cítím tě ze svých vlasů
a to stádo divokých koní v srdci víří prach
a já mám prostě strach
že tu tvou vůni už nikdy nesmyju
že ve mně budeš už napořád...