Jaká smůla

Pomaličku...rozvážně, ale jistě se posunuje. Kus po kousku, dál a dál. Myslí jenom na jediné...ať už to skončí. Nohy už vypověděly službu dávno a ruce taky začínají ochabovat, ale dřív než docela ztratí všechnu sílu musí...musí je zachránit, ti všichni tam nesmí dopadnout stejně. Musí jim pomoci. Nesmí dovolit aby vyhrál Musí toho bídáka pokořit i za tu cenu, že se to nikdo nedoví. Bude to konec všemu. Oni zůstanou...budou se smát, budou plakat, budou bezstarostně žít...
Už jenom kousek...to slovo je jako poslední naděje…jakoby se ním i opravdový život navracel do zmírajícího těla. Je u Cíle...do výšky se tyčí ON. Je Veliký. Jak může být takový...jak dokáže být necitelný. Teď se z posledních sil zvedne...myslí na jediné..."žije" a to dodává život i mrtvému. Zpod pláště vytáhne nůž svírající v roztřesené ruce...bodne...nic...to co se tyčilo do výšky nebyl ON. Všechno bylo k ničemu. Klesne k zemi a rozpláče se. Už je pozdě…duše už v těle dávno není a mrtvý přece nemůže zabít...jaká smůla...