|
Klopýtá, ale je v souladu s harmonií tvýho odchodu, tak jí nechám netknutou.
 02.05.2018 15 860(24) 0 |
Už jsem si zvykla
na tu bolest
co jsi mi nadělil
k Vánocům
Dávám si jí do batohu
kdykoliv nasedám do vlaku
vydřela se mi
do kolen
je za mým uchem
když si nandavám naušnice
visí mi na jazyku
když plivu žvýkačku
do koše
Je ve výhledu na Vltavu
ve svetru
kterej si skládám pod zadek
pro svůj prokletej měchýř
abych nenastydla
Netíží
nepadaj mi z ní víčka
do dlaní
nepálí
v krku
jako dřív
Občas jí beru za ruku
když procházím okolo výběhu žiraf
a skoro mě mrzí
když někdy odejde
a vezme s sebou
i vzpomínky na to
proč tě cítím tak hluboko
v dřeních
Nepohrdám
když se vrací
a lačně vyjídá plechovky ryb
co si schovávám na horší časy
hladová
vyprahlá
s příslibem napořád
v očích
Je to ten jedinej kus tebe
co mi zbyl
.
na tu bolest
co jsi mi nadělil
k Vánocům
Dávám si jí do batohu
kdykoliv nasedám do vlaku
vydřela se mi
do kolen
je za mým uchem
když si nandavám naušnice
visí mi na jazyku
když plivu žvýkačku
do koše
Je ve výhledu na Vltavu
ve svetru
kterej si skládám pod zadek
pro svůj prokletej měchýř
abych nenastydla
Netíží
nepadaj mi z ní víčka
do dlaní
nepálí
v krku
jako dřív
Občas jí beru za ruku
když procházím okolo výběhu žiraf
a skoro mě mrzí
když někdy odejde
a vezme s sebou
i vzpomínky na to
proč tě cítím tak hluboko
v dřeních
Nepohrdám
když se vrací
a lačně vyjídá plechovky ryb
co si schovávám na horší časy
hladová
vyprahlá
s příslibem napořád
v očích
Je to ten jedinej kus tebe
co mi zbyl
.
31.05.2018 - 22:22Čtu básně,a asi bych je měl hodnotit jako ostatní,já ale vnímám jen pocity a snažím se tu o podporu,tam,kde mohu zmírnit marnost nebo splín.Jsou rostliny a stromy,které začnou být produktivní,krásné,košaté až následkem traumat ,poranění nebo spálení.Tak přeji tobě rozkvět,krásu,vůli a radost jenž vyvstanou z popela hořkosti.Buď krásná bytost,květina neseď v prachu.
06.05.2018 - 13:09Líbí se mi, že se to netýká bolesti samotné, ale toho pozůstatku, který je s námi někdy jen nakrátko anebo taky celý život. A ty verše znějí opravdově, asi jsou zažité.
06.05.2018 - 08:43Už to psala Orionka, takže bych jen opakoval. Jsem alergickej na básně žadonící o soucit. Vadí mi slova vystavující a zveličující vlastní utrpení kvůli tomu, aby zaujala. Tahle se ti fakt moc povedla. Je to útržek z opravdový mapy života. Jakkoli blbě se člověku říká, že se mu to líbí.
04.05.2018 - 13:51Psát o bolesti je lehký i těžký. Lehký, když to prožíváš, protože to z tebe jde vlastně samo a vždycky je to autentický, což je v básni cítit. Těžký v tom, aby to neznělo jako klišé, protože takových básní se už napsalo. Tady se výsledek moc povedl.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozkodrcaná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Proud
Předchozí dílo autora : Oprašuju
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Sasanka» narozeniny
Reiko [13], lk.firefox [12], Crystal [9], zlatesvetlo [7], Maureen [7], ZaZu [1], Tomáš Černý [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
