Duše

Jak vypadá duše má
okolním světem sevřená?
Já vždy,když ztrácí se ona v tmách,
mě přepadne hrozný strach,
že nespatřím jí nikdy víc
že nenajdu už v sobě nic,
z toho,co ve svém srdci
já vždy nosíval.

Ráno rozbřesk svítání
z postele mě vyhání,
spěšně deru se já v šeru ven,
chtíc potkat opět v lese sen,
svůj krásný mlžný sen.

Pak protáhnu se do větví
a lesem zpěv se rozletí.
Proutí keřů za mými
zády navrátí se zas.

V korunách stromů zašumí
potichu její hlas
a já jí obklopenou paprsky
opět spatřuji
a za vlídná slova tomu
hlasu tiše děkuji.
Hlasu mé duše,jemuž,
les je věrným tlumočníkem.