|
No, prostě pláč... Ne však lidský...
 30.05.2008 8 2088(31) 0 |
Zamračila se a její tvář ještě více potemněla. Ani předtím se však nesmála. Nikdy se nesmála. Vždy byla tajemná. Temná. Tak to mělo být.
Měla několik výrazů, ale žádný z nich nebyl úsměvný. Vzdychala. Syčela. Foukala. Plakala. Zuřila. Zahalovala se do bílého závoje. Nikdy se však nesmála...
Dnes plakala. Slzy jí stékaly po tvářích závratnou rychlostí a na zemi vytvářely kaluže. A někdo roztáhnul deštník a vyšel do noční krajiny...
Měla několik výrazů, ale žádný z nich nebyl úsměvný. Vzdychala. Syčela. Foukala. Plakala. Zuřila. Zahalovala se do bílého závoje. Nikdy se však nesmála...
Dnes plakala. Slzy jí stékaly po tvářích závratnou rychlostí a na zemi vytvářely kaluže. A někdo roztáhnul deštník a vyšel do noční krajiny...
18.04.2012 - 18:16...poetické...avšak je to miniatura? Ale co, škatulka, neškatulka poetické to je... :)
11.10.2008 - 00:02Azure Sky
* krásná * :)
31.05.2008 - 16:05hmmmmm :-) rychlý běh smutku...výrazné vdechnutí...působivé... a ta fotka ...!!
31.05.2008 - 10:23Tak to mi vyrazilo dech. Čekala jsem, co se z toho vyklube a moje očekávání bylo naplněno měrou vrchovatou. Na tak malém prostoru a tak silnými výrazovými prostředky, možná by nebylo naškodu trošku si pohrát s formou...aby byla gradace dokonalá. Ale i tak opravdu podařená miniatura.
30.05.2008 - 22:56...ve své úskosti je to skvost! Příroda je mocná Paní, trocha pokory bychom měli mít!!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
* Pláč * : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : * Anta *
Předchozí dílo autora : U konce...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
