|
No, prostě pláč... Ne však lidský...
|
Zamračila se a její tvář ještě více potemněla. Ani předtím se však nesmála. Nikdy se nesmála. Vždy byla tajemná. Temná. Tak to mělo být.
Měla několik výrazů, ale žádný z nich nebyl úsměvný. Vzdychala. Syčela. Foukala. Plakala. Zuřila. Zahalovala se do bílého závoje. Nikdy se však nesmála...
Dnes plakala. Slzy jí stékaly po tvářích závratnou rychlostí a na zemi vytvářely kaluže. A někdo roztáhnul deštník a vyšel do noční krajiny...
Měla několik výrazů, ale žádný z nich nebyl úsměvný. Vzdychala. Syčela. Foukala. Plakala. Zuřila. Zahalovala se do bílého závoje. Nikdy se však nesmála...
Dnes plakala. Slzy jí stékaly po tvářích závratnou rychlostí a na zemi vytvářely kaluže. A někdo roztáhnul deštník a vyšel do noční krajiny...
18.04.2012 18:16
...poetické...avšak je to miniatura? Ale co, škatulka, neškatulka poetické to je... :)
11.10.2008 00:02
Azure Sky
* krásná * :)
31.05.2008 16:05
hmmmmm :-) rychlý běh smutku...výrazné vdechnutí...působivé... a ta fotka ...!!
31.05.2008 10:23
Tak to mi vyrazilo dech. Čekala jsem, co se z toho vyklube a moje očekávání bylo naplněno měrou vrchovatou. Na tak malém prostoru a tak silnými výrazovými prostředky, možná by nebylo naškodu trošku si pohrát s formou...aby byla gradace dokonalá. Ale i tak opravdu podařená miniatura.
30.05.2008 22:56
...ve své úskosti je to skvost! Příroda je mocná Paní, trocha pokory bychom měli mít!!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.