Knižní opojení

V zamlhlé noci
za doprovodu štěkotu psů
hroužím se do cizího příběhu
skrytého mezi řádky.

Náznaky pohádky?
Možná malinko
klasické romány
filozofie a úvahy...
Přejde chuť na rozmary.
Ach, jak krásná jsi
večerní idylko!

Doteky, jež nejsou pro tebe
ten milenec v knize tě nesvede,
ale oči rozzáří,
třebaže o tobě ani neví
a vlastně ani třebaže
není.

Rozplýváš se
pláčeš...
Stačilo?
Knihu zavřeš,
ale ten příběh
jen tak z mysli
nedostaneš.

Když to všechno skončí,
když dočteš poslední stránku
hloubáš a sníš
a jen co dozní dohra pocitů
sahneš po další
v ní spatříš vylisovanou květinu
a první větu, jež zní:
"V zamlhlé noci..."