Modrobílo
„Haló, otevřete oči…“ vybízí mě nádherný bílý anděl, „už to máte za sebou, no tak, otevřete oči…“
Snažím se ten úpěnlivý hlásek poslechnout, ale je mi tak nesmírně blaze v té bílé tmě za zavřenými víčky. Pak se taky trochu bojím. Když jsem oči pootevřel poprvé, to bílo mě bolelo. Takhle je mi dobře. Neskonale dobře.
Nebe, prolétlo mi hlavou.
Vlastně jsem nezahlédl nic víc než blankytně modré oči v záplavě bílé barvy. Ale ty vidím i teď, se zavřenými víčky, necítím tedy pražádnou potřebu proč je otevírat.
Jenomže…
…když tak úpěnlivě prosí.
„Člověče, vy jste nás pořádně vyděsil…!“
„Haló, otevřete oči…“ vybízí mě nádherný bílý anděl, „už to máte za sebou, no tak, otevřete oči…“
Snažím se ten úpěnlivý hlásek poslechnout, ale je mi tak nesmírně blaze v té bílé tmě za zavřenými víčky. Pak se taky trochu bojím. Když jsem oči pootevřel poprvé, to bílo mě bolelo. Takhle je mi dobře. Neskonale dobře.
Nebe, prolétlo mi hlavou.
Vlastně jsem nezahlédl nic víc než blankytně modré oči v záplavě bílé barvy. Ale ty vidím i teď, se zavřenými víčky, necítím tedy pražádnou potřebu proč je otevírat.
Jenomže…
…když tak úpěnlivě prosí.
„Člověče, vy jste nás pořádně vyděsil…!“
07.07.2018 10:05
Krásně napsaný, dotýká se to bolesti a přitom je to plný blaha, miluji tvůj pohled na tenhle svět. Jen! Už jsem tě dlouho nečetl.. .Asi máš v létě hodně práce
17.03.2018 18:31
"Člověče, vy jste nás vyděsil" No to mě taky. Tak hlavně hodně, hodně zdraví.
Napsáno je to krásně.
Napsáno je to krásně.
05.03.2018 20:05
Zamila
To je ale hezký... A děsivý zároveň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.