Ve chvíli,
kdy mě přestalo tolik bolet tvé mlčení,
začal si mi říkat krásná slova.
Jako bys cítil,
že jsem odolala tvému vlivu.
Jako bys cítil,
že jsem se vymanila ze sítě.
A chtěl si mě chytit,
znova.
A samozřejmě se ti to povedlo.
Chytil si mě,
jen abys mohl zase začít mlčet.
A já se zase trápila,
a zase jsem si přála,
abys promluvil.
A pak -
- ve chvíli,
kdy jsem přestala tolik řešit to,
jestli na mě myslíš,
řekl si mi,
že tomu tak je.
Pořád dokola,
stejná hra.
Stejné pravidla.
Stejný konec.
Ale stejně s tebou dál hraji a doufám,
že jednoho dne
vyhraju.
Pořád dokola.
kdy mě přestalo tolik bolet tvé mlčení,
začal si mi říkat krásná slova.
Jako bys cítil,
že jsem odolala tvému vlivu.
Jako bys cítil,
že jsem se vymanila ze sítě.
A chtěl si mě chytit,
znova.
A samozřejmě se ti to povedlo.
Chytil si mě,
jen abys mohl zase začít mlčet.
A já se zase trápila,
a zase jsem si přála,
abys promluvil.
A pak -
- ve chvíli,
kdy jsem přestala tolik řešit to,
jestli na mě myslíš,
řekl si mi,
že tomu tak je.
Pořád dokola,
stejná hra.
Stejné pravidla.
Stejný konec.
Ale stejně s tebou dál hraji a doufám,
že jednoho dne
vyhraju.
Pořád dokola.
09.03.2018 13:43
jo_: Děkuji moc za komentář. :) Jsem ráda, že se do toho dokáže někdo osobně položit.
09.03.2018 12:35
hledač
to je furt dokola :-)
09.03.2018 10:44
souhlasím, nikdo nemůže vyhrát.. a přesto si každý svého vítěze nese sám v sobě.. mně se třeba právě líbí ta jednoduchost slov, to, že se za nic neschovávají a na nic si nehrají, že prostě jsou, jaká jsou.. dotklo se mě to a hluboce cítím tvé pocity..
07.03.2018 16:01
Chybí mi v tom něco navíc. dobrá část je třeba s tou sítí. chce to více metafor. Nemluvím o tom dělat báseň víc nesrozumitelnou. Jen podat ty informace jinak.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.