V houštinách chlad spoutává
křehké plamínky nadějí.
Váhavě kráčím,
hledám obrazy
z krvavých krůpějí.
Jsou první sněhy
příslibem dlouhých nocí
a nespoutané něhy?
Mráz pálí do rozdrásaných dlaní
a ticho šeptá
a hladí srst bílých laní.
Těhotná snem,
vlákaná nepoznaným
do království ledové paní.
Čekám na horoucí probuzení
a dychtím po naplnění.
křehké plamínky nadějí.
Váhavě kráčím,
hledám obrazy
z krvavých krůpějí.
Jsou první sněhy
příslibem dlouhých nocí
a nespoutané něhy?
Mráz pálí do rozdrásaných dlaní
a ticho šeptá
a hladí srst bílých laní.
Těhotná snem,
vlákaná nepoznaným
do království ledové paní.
Čekám na horoucí probuzení
a dychtím po naplnění.
25.11.2017 13:17
Amelie M, piligrim, Yana: Děkuji za milé komentáře. Umět čekat je opravdu umění :)
25.11.2017 09:57
tvá krajina je uchvacující, jen dosti mrazivá, skvělá hra se slovy, umění je čekat, větší nic neočekávat...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.