přidáno 24.11.2017
hodnoceno 4
čteno 1335(12)
posláno 0
V houštinách chlad spoutává
křehké plamínky nadějí.

Váhavě kráčím,
hledám obrazy
z krvavých krůpějí.

Jsou první sněhy
příslibem dlouhých nocí
a nespoutané něhy?

Mráz pálí do rozdrásaných dlaní
a ticho šeptá
a hladí srst bílých laní.

Těhotná snem,
vlákaná nepoznaným
do království ledové paní.

Čekám na horoucí probuzení
a dychtím po naplnění.
přidáno 25.11.2017 - 13:17
Amelie M, piligrim, Yana: Děkuji za milé komentáře. Umět čekat je opravdu umění :)
přidáno 25.11.2017 - 09:57
tvá krajina je uchvacující, jen dosti mrazivá, skvělá hra se slovy, umění je čekat, větší nic neočekávat...
přidáno 25.11.2017 - 07:01
Je opravdu nádherná...
přidáno 25.11.2017 - 00:12
.. je zajímavá.. dvě prostřední sloky se mi líbí neskutečně moc..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Má krajina : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Prameny přeměny
Předchozí dílo autora : Roz-plynutí

» narozeniny
ThKaNiCkA [17], Buran [16], Karča [16], mango14 [12]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming