Jsem nic a všechno tvého já,
květina co péčí vzkvétá,
jsem tvá každá nevyřčená věta...
Jsem vzduchem který dýcháš,
příbojem co v dálce burácí,
jsem laň co štvou ji pytláci.
Nejsem tvá, přesto moje srdce máš,
nejsem a přesto patřím tvému světu ...
Nejsem, nedýchám, zním v každém tvém zrychleném tepu.
květina co péčí vzkvétá,
jsem tvá každá nevyřčená věta...
Jsem vzduchem který dýcháš,
příbojem co v dálce burácí,
jsem laň co štvou ji pytláci.
Nejsem tvá, přesto moje srdce máš,
nejsem a přesto patřím tvému světu ...
Nejsem, nedýchám, zním v každém tvém zrychleném tepu.
26.06.2019 22:51
Gratuluji muži kterému tvá slova patří.Pokud to cítí taky tak,pak jste dokonalí pár.
29.10.2017 13:18
Mě ta báseň baví. Vychutnala jsem si příjemnou melodii a pocity, které ve mně vzbudila.
25.10.2017 21:41
Stará neznámá: Nezprznila jsi vůbec nic. Je to prostě všechno mezi řádky, to co vypadá jako nic. Děkuji za komentář.
25.10.2017 21:29
No. Mám z toho takovej nepocit. Nevím moc, čím to je. Asi do toho nenahlednu. Možná přehršel všeho a ničeho. Nějak si to nedokážu promyslet. Ale zní mi to tak nějak rozpolceně a rozkouskovaně a možná mě to trochu mrzí. Na druhou stranu, jako by se člověk snažil být všude jen, aby si ho clovek všiml. Promiň že jsem ti tu báseň zprznila svým filozofickým komentářem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.