Třpyt v trávě nevoní

chci
umírat pod šumícím stromem
jako kapky píseň hrát
a přespávat v ranách svých
zachytit neumím
promiň

/otáčka
tik tak, roky počítám
nádech, sloka
krok…/

potácím se
a z mrtvým peřím žít

víš
nenávidím tě
tak jak to umí jen hvězdy nekonečné
tak tiché a bledé se zdají
a nikdy se nehýbají
tak prudce však nitro pálí

lehce to zabolí
jen jednou
potom jen
proschlé vzpomínky
a plochost citů
zžírá tě

dnes
prohlédla jsem v sebe
a ráno se třpytilo
pro kohokoliv
jen mě se zdá
tak ticho a křik
kdekoliv se zastavíš…

prozradím
nikdy na tomhle místě
nemůžeš svobodně dýchat

natož žít…