|
Koloběh přírody nezastavíš a od podzimu je už krůček k zimě...
|
|
|
Jak chmýří vznáší se
vlaštovky ve větru,
po strunách ornice
běhají ve svetru
děti, co pouštějí
barevné draky,
v blátivých šlépějích
lesknou se mraky.
Vítr, ten pacholek,
píská si vesele,
z draků a vlaštovek,
chvíli jsou přátelé.
Tam někde pod mraky,
krátce se pozdraví,
poté se vlaštovky
k Sahaře vypraví.
Večer, po setmění,
pak všechno ztichne,
na uschlé osení,
zrána mráz dýchne.
Z komínů valí se oblaka dýmu,
ve vzduchu cítit je blížící zimu
vlaštovky ve větru,
po strunách ornice
běhají ve svetru
děti, co pouštějí
barevné draky,
v blátivých šlépějích
lesknou se mraky.
Vítr, ten pacholek,
píská si vesele,
z draků a vlaštovek,
chvíli jsou přátelé.
Tam někde pod mraky,
krátce se pozdraví,
poté se vlaštovky
k Sahaře vypraví.
Večer, po setmění,
pak všechno ztichne,
na uschlé osení,
zrána mráz dýchne.
Z komínů valí se oblaka dýmu,
ve vzduchu cítit je blížící zimu
22.05.2018 08:15
Hanulka
Je to velmi pěkné, a vzpomínka má, jak s vnoučaty jsme pouštěli draka a jejich dotaz, kam odlétají vlaštovky. Dík.
11.10.2017 22:22
je to velmi pěkná básnička. taková ta školní. akorát bych vynechal poslední dvě strofy. Přijde mi to zbytečné natažení básně. Závěr v druhé strofě s odletem k Sahaře je dokonalý závěr k téhle básni. Navíc tam vnímám narušení určitého rytmu atd.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.