Okamžik

Jen rychlá jízda byl tvůj styl,
a každé cizí auto bylo nepřítel,
já strach jsem cítila, když tys závodil,
i na cestě poslední, co vedla do pekel.

V té rychlosti se celý svět jen točí,
cesta kamenitá, kolem lem jabloní,
zatínám zuby, přeji si ať to skončí,
mou mysl svírá děs a o klid žadoním.

A tu,

jsem v kolotoči,
skla mám plné oči
a pak bez legrace,
zmizí gravitace.

A v ten okamžik,
zaslechnu tvůj křik,
kolem zazní hrom,
když potkáme strom.

Vidím kličky střev
a kolem naši krev,
všude oheň, dým,
pak už nic necítím...


Černý víkend na jihomoravských silnicích: dva mrtví...