Já jen tiše seděla...

...v parku na lavičce, tam, co jsme sedali spolu... A tohle mě napadlo a ještě jsem to vyfotila:-)
 Boleslava
 20.05.2008
 básně/život
6
Já jen tiše seděla
a viděla jsem vás
a kdesi v dáli slyšela
hluše smutný hlas

Ten hlas byl můj,
kdesi v dáli zněl
a prosil tě, nelituj,
že k tobě doletěl

Já jen tiše plakala
a slzy z mého hoře
jedna k druhé stékala
ve velké mrtvé moře

 21.01.2016 19:20
 Nikytu
Moc hezká fotečka, dobře koresponduje s básní.
 23.05.2008 10:53
 mr Scraper
to místo vypadá krásně... mohla k němu být méňě smutná básnička :(
 21.05.2008 17:59
 skrattka
Zejména ta poslední sloka je velmi, velmi krásná. A fotka jakbysmet:-)
 21.05.2008 10:35
 Werushe
smekám, krásné veršování, fotka je úchvatná...stovka jak vyšitá.
 20.05.2008 21:38
 Sokolička
Ach jo, holka moje... Vždyť víš. A doufám, že on nelituje, že k němu doletěl tvůj hlas... Protože jestli jo, tak je to hňup.
Krásný, skvěle dokreslený fotkou. Povedlo se ti to.
 20.05.2008 21:27
 gabkin
když se mně něco líbí - boduji, a tohle je kouzelný a skvěle dobarvený černobílou fotkou. Dokonale sladěný, lehonce posmutnělý, bez spouštění slz.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.