|
Ve chvílích zbabělosti, kdy se všechno mnohem líp svaluje na podělanej svět, než se místo toho podívat pravdě do očí, tudíž i přiznat svoji chybu/Y.
 18.06.2017 4 1206(19) 0 |
Na ložním prádle bodláky
Pravda skrytá už jen v dlaních
A za šelestu mezi větvemi
se hrdě koupem v krvi (ne)vinných.
Pravda skrytá už jen v dlaních
A za šelestu mezi větvemi
se hrdě koupem v krvi (ne)vinných.
Ze sbírky: Na p(o/ů)li pravdy
29.07.2017 - 22:12Gladiol
Můžeme však analyzovat, analyzovat, přiznávat, napravovat, ale ten svět jde o nás bez nás. Takhle to funguje, můžu se postavit nahlavu, můžu psát, navrhovat, mluvit, dělat, ale marně, když někdo stanovil nějaké trendy. Společnost se bohužel nechá vydírat, stejně tak jednotlivec.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Elegie na 21. století : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ....
Předchozí dílo autora : Zrcadlo života
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
elisha [17], UlrichovaTereza [10]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
