Kočka

Byla tak mladičká a naivní
- jen jabloň bez kořenů
A všechny touhy, které zrály v ní
teprve hledaly svou cenu

A byly noci bílé jako dny
kdy ani nechtěly spát oči
a někdo vybral mince z pokladny
a někdo kotníky si smočil


Vzduch voní po bouři
Jen oči zamhouřit
a spát
A když se nedočká
prý žije kočka
devětkrát


Teď občas kráčí jako po mechu
a hned se nohy brodí bahnem
Sotva si v někom najde útěchu
tak dveřmi do pokoje táhne

Rty se jí barví modře od mrazu
když slunce zmizí při západu
A k ránu nebe bývá bez kazu
ta přesto hledá na něm vadu