Nemůžeme žít vzpomínkami...
přidáno 14.05.2017
hodnoceno 1
čteno 915(12)
posláno 0
Utápím se ve vlastních myšlenkách
Jako v moři rozbouřených pocitů
S mým vnitřním klidem jsi mi plách
Ale pořád mám pocit, že jsi tu

Že ten večer jsem byla jediná
Že za to alkohol nemohl
Představa to je nevinná
Nevíš jak jsi mi se srdcem pohl

Už dávno jsem zapomněla
Na ty oči, úsměv, pohled
Tak dlouho jsem tě v srdci měla
Ty ses ale ani neohléd

Proč jsi mi říkal ty věci krásne tak
Když jsme se na vlnách něžnosti houpali
Když jsi na mě upíral svůj zrak
Staré rány už nikdo nespraví
A krvavé kouty srdce se odhalí

------------------------------------------
přidáno 14.05.2017 - 21:41
Ta báseň má jediný krásný moment - a tím je první strofa. Ta je prostě skvělá. Pak už to kulhá silně bohužel... Zkus psát méně ukecaně - prostě zbytečnosti osekej. Poezie nejsou věty... A nerýmuj sloveso na sloveso apod. Ale jsi ještě mladá, máš času dost na kvalitní poezii... :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jednou jediná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Zrcadlení citu

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]
» řekli o sobě
Singularis řekla o mannaz :
Moudrá a rozumná spisovatelka. Umí se zamyslet a v jejích dílech lze vypozorovat životní zkušenosti stejně jako pocity v prchavých okamžicích. Má trpělivost a dokáže dotáhnout do konce i dlouhý román. Jsem jí vděčný za pozornost věnovanou mým dílům i za komentáře k nim.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku