Nemůžeme žít vzpomínkami...
přidáno 14.05.2017
hodnoceno 1
čteno 1285(12)
posláno 0
Utápím se ve vlastních myšlenkách
Jako v moři rozbouřených pocitů
S mým vnitřním klidem jsi mi plách
Ale pořád mám pocit, že jsi tu

Že ten večer jsem byla jediná
Že za to alkohol nemohl
Představa to je nevinná
Nevíš jak jsi mi se srdcem pohl

Už dávno jsem zapomněla
Na ty oči, úsměv, pohled
Tak dlouho jsem tě v srdci měla
Ty ses ale ani neohléd

Proč jsi mi říkal ty věci krásne tak
Když jsme se na vlnách něžnosti houpali
Když jsi na mě upíral svůj zrak
Staré rány už nikdo nespraví
A krvavé kouty srdce se odhalí

------------------------------------------
přidáno 14.05.2017 - 21:41
Zamila
Ta báseň má jediný krásný moment - a tím je první strofa. Ta je prostě skvělá. Pak už to kulhá silně bohužel... Zkus psát méně ukecaně - prostě zbytečnosti osekej. Poezie nejsou věty... A nerýmuj sloveso na sloveso apod. Ale jsi ještě mladá, máš času dost na kvalitní poezii... :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jednou jediná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Zrcadlení citu

» narozeniny
Ginny [14], Charlie [13], mondy [10], tadyna [3]
» řekli o sobě
Dream řekla o Hunter :
Častý melancholik a snad ještě větší snílek než jsem já. Držím mu palce ve všem, protože on je asi jeden z mála lidí, kdo si zaslouží svůj malý dokonalý svět a život. Snad se mu všechny sny jednoho dne vyplní a snad sám nad sebou nezlomí hůl - udělal by totiž nehoráznou hloupost.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming