Na pět minut vyřešeno

Lesem sídlišť
daleko od party ztracených existencí
se sklony k umění a alkoholismu
jsou páteční večery nepříjemně klidný.

Sedím na novým gauči
při napínavým souboji v zírání,
kterej vedu s krabičkou cigaret.

Svým kouřením škodíte
vaší rodině i přátelům.

Mí přátelé všichni kouří taky,
takže si škodíme vzájemně
v roztomilý sebedestruktivní symbióze

ale nejradši stejně škodíme sami sobě,
protože člověku dokáže
udělat největší škodu jen on sám.

Všichni máme v sobě válku
dvou a více osobností,
každá občas zaznamená dílčí vítězství,
ale celek vždy zůstane poražen.

Tajný ozbrojený konflikty
se dají topit
v litrech piva
a levnýho vína,
jenže těžko se kdy udusí,
vždycky je ale rádi přiškrtíme.

Sahám po svým
na stole ležicím protivníkovi
a nevím, jestli jsem náš souboj vyhrál
nebo ne.

Nerad ventiluju svoje splíny nahlas,
když otevřu krabičku,
otevřu se sám
a beze slov
změním svoje starosti v kouř,
kterej se rozplyne do březnový tmy.

Na pět minut vyřešeno.