Černá mlha se zlatou září

Mé srdce
prudce buší na Tvé dveře,
chce dát sbohem nedůvěře,
chytat paprsky z Tvých úst,
porušit ten dlouhý půst.

Tak proč ruším,
i když nechci.
Tvoje štěstí
nasbírat si
do své torny děravé.

A proč kvílím,
tajně doufám,
že zesílím,
bolest spoutám,
zbydou šrámy rezavé.

Poklonit se Tvojí kráse,
ovládlas mou mysl, zdá se,
není světlo v tunelu,
tak se pořád tu melu.

Zatemněn světlem Tvé záře, kterou nevidím přes mlhu.
ROZPLYNE SE ?
(...mlha či záře...)