|
Spíše mluvené slovo, ale to ať už si zařadí každý podle sebe.
 06.12.2016 0 957(5) 0 |
Kostelní zvony odbíjejí půlnoc
A čas se na pár hodin zastaví.
Do ticha chci křičet o pomoc
Zatímco mi v hlavě vybuchují supernovy.
Ležím,
Utíkám,
Sama před sebou.
A přitom doufám, že se polapím
Když na dně mého srdce ožívají stíny,
Noční můry se zhmotňují.
A tak se každou noc
stávám malým děvčátkem
S vteřinovou ručičkou
Zabodnutou ve spánku.
A čas se na pár hodin zastaví.
Do ticha chci křičet o pomoc
Zatímco mi v hlavě vybuchují supernovy.
Ležím,
Utíkám,
Sama před sebou.
A přitom doufám, že se polapím
Když na dně mého srdce ožívají stíny,
Noční můry se zhmotňují.
A tak se každou noc
stávám malým děvčátkem
S vteřinovou ručičkou
Zabodnutou ve spánku.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nespavost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Malé vyprávění velké holky
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Ellisabeth» narozeniny
Zdendulinka [15], Pjpajkis [15], Rigor Mortis [13], MACHAJDA [13], mannaz [11], Loreley [11], misháá [10], Daisy Moore [9], gajda [6], Putri [3], VykladacKaret [1], J.Rose [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
