Podzim bez zimy

Teplo slunečnic vítr odvál
olověná mračna začala plakat
na čele život vrásky zoral
a v očích rybky přestaly skákat.

Jen smutně polykají suché listí
ve studni sto roků hluboké
marně čekajíc na paprsek štěstí
samotě nechtěně uvyklé.

Ruce podzim na hrudi sepnul
poslední vánek vylétl k oknu
položím dvě mince na stůl
vzlyknu a naposled polknu.