|
just dreaming... s příměsí trochy toho strachu... Věnováno.
|
Koupíš lístky do Písku
a možná někam dál
/když budu hodná/.
Drobný provazochodkyně a jejich maringotky,
tvý ruce a to město, co má bejt náhradou za Paříž...
Kontrast v bílobílejch fotkách,
kočka za voknem,
chybíš mi
a to mě asi nutí,
abych všecky vlaky dobíhala.
Šeříkovou vůni obědvám po lžičkách,
přeskakuju falešný tóny
a takhle odpoledne
/když nepíšeš/
strkám hlavu do deště...
a pak se divím,
že mám mokrý triko,
tvý polibky,
a že mi navlhly nesmazatelný dotyky.
Něco je špatně,
zastavily se mraky,
zpěvačka opakuje jednu větu už popátý
a... před měsícem to bylo devět měsíců,
teď je to osm,
pak to bude... jedna noc?
Pro jedinou noc...
Sou všecky tyhle zoufalý sny.
/a toho se bojím nejvíc/
Ještě mě objímej...
A pak jdi.
Za sklem moucha,
prázdný skleničky,
postel,
málo dotyků,
odcházím.
a možná někam dál
/když budu hodná/.
Drobný provazochodkyně a jejich maringotky,
tvý ruce a to město, co má bejt náhradou za Paříž...
Kontrast v bílobílejch fotkách,
kočka za voknem,
chybíš mi
a to mě asi nutí,
abych všecky vlaky dobíhala.
Šeříkovou vůni obědvám po lžičkách,
přeskakuju falešný tóny
a takhle odpoledne
/když nepíšeš/
strkám hlavu do deště...
a pak se divím,
že mám mokrý triko,
tvý polibky,
a že mi navlhly nesmazatelný dotyky.
Něco je špatně,
zastavily se mraky,
zpěvačka opakuje jednu větu už popátý
a... před měsícem to bylo devět měsíců,
teď je to osm,
pak to bude... jedna noc?
Pro jedinou noc...
Sou všecky tyhle zoufalý sny.
/a toho se bojím nejvíc/
Ještě mě objímej...
A pak jdi.
Za sklem moucha,
prázdný skleničky,
postel,
málo dotyků,
odcházím.

chybíš mi
a to mě asi nutí,
abych všecky vlaky dobíhala.
...strašně dobrá část... celý je to silný... a chápu to..všechny naděje a myšlenky směřující k jednomu okamžiku... slečno přeju aby všecko vyšlo...co nejlíp..a když to bude možný...tak ještě líp než nejlíp...
a to mě asi nutí,
abych všecky vlaky dobíhala.
...strašně dobrá část... celý je to silný... a chápu to..všechny naděje a myšlenky směřující k jednomu okamžiku... slečno přeju aby všecko vyšlo...co nejlíp..a když to bude možný...tak ještě líp než nejlíp...
bilobily fotky to s tou serikovou vuni /taky ji mam rada/...moc pekny, me..snad to nebude jen jedna noc...na konci...
Něco je špatně,
zastavily se mraky,
zpěvačka opakuje jednu větu už popátý
a... před měsícem to bylo devět měsíců,
teď je to osm,
..Perfektní..
zastavily se mraky,
zpěvačka opakuje jednu větu už popátý
a... před měsícem to bylo devět měsíců,
teď je to osm,
..Perfektní..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
... a možná někam dál... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hodný holky jdou do nebe!
Předchozí dílo autora : Svět je individuální.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

