Krásná dívka v bílých šatech

Tvá duše tak zmatená
motá se neustále ve tmavé chodbě
žádná radost
a už vůbec ne smích
ale ticho jako v hrobě

A ty ta dívka překrásná
sama v bílých šatech stojíš
pomalu se stmívá
v dáli vidíš svítit oči
kdo na tebe se dívá?
Je to snad démon co na tebe se chystá
cloumá s tebou strach ničím si nejsi jistá
a já tiše stojím
za tím velkým stromem
v tom temném lese
a bojím se zda nevšimla sis mě přece

Chci tě jen vidět ještě
naposled než do mých žil
vstřebá se jed
a jak mé oči září
do té jasné noci
kam si to zmizela?
Náhle se leknu a ty mi do náruče skočíš
a říkáš mi
Miláčku zahoď tu tabletu s Kyanidem
díky tobě je krásný
každý den
a já tě políbím a potom tě
každou noc líbám zas a zas
a tak to bude až do smrti napořád