Prometheus opilý

líbí se mi ta ráznost a údernost, čiší z toho taková podivná síla a osobitost (přičemž teď mluvím také o tvé tvorbě jako celku), zároveň mě to rovněž děsí (což nemyslím negativně), protože realita za takovou poezií musí být všelijaká (...). každopádně oceňuji to, jak na mě z tvých děl působí i několik různorodých pocitů naráz, tak to má vypadat, budu se těšit na další tvorstvo.

Ginnare: urcite mrknu, dekuju za tip :)

ty Tvoje básně jsou pro mě trochu takové malé a hluboko zasunuté "déjà vu" :-)
jukni na autora Rezavá plechovka, některé její práce mi také ledacos připomínají... třeba Tě taky zaujmou

No comment. Ale žádný komentář je vlastně leckdy také komentářem :-)

Jen děti, starci a blázni mohou být doopravdy upřímní a svět je neodsoudí.
To proto, že je má pouze za hloupé a užvatlané děti, starce a blázny

Silná poezie je vedlejší efekt zranění duše, která krvácí slova, protože nic jiného viditelného z ní vycházet nemůže. Lidé inklinující k umění ve všech jeho formách mívají horší/proměnlivější nálady a stavy mysli než "zdraví" neumělci. Aspoň z mé osobní zkušenosti. Otrávené jídlo vyzvracíme, ale co otrávenou myšlenku? Ta taky musí ven, pomáhá to, a zahalená do umění může být navíc i krásná.

Závidím ti ten jakoby manický náboj tvého psaní, nutkání něco sdělit - to je pro silnou poezii důležité, možná nejdůležitější. (Kdo ví. Stojí silná poezie za realitu co k ní vede?)