stín v černém plášti

Na svět hledím už jen přes černobíle sklo.
Jinak by to nešlo .
Vše co mohlo , zklamalo.
Smrt mi nabízí své dlaně.
Vždy napřáhnu ruku a ona zmizí , tak ladně.
Zbyde jen stín a moře slz ,
v kterých se topím a naříkám o pomoc.
Smrt má ne jednu zváštní moc.
Chci ji políbit ... a zase tiše zmizí.
Jako všechny sny a naděje.
Ty které jsem vkádala do tebe.
Do nás dvou .
Jdu dal tou hrozivou tmou.
Občas se rozzáří jiskra naděje.
Která zas po okamžiku zhasíná .
Mužeš milovat , či nenávidět.
Nebo obojí?
Nebo jen polib tu krásnou smrt v černém ,
ten dokonalý stín ....
...a odejdi !