Upřímně? Ani mě to nebaví. Člověk si furt odmítá přiznat, jaká je troska. Fuj.
 11.05.2016
7
1272 (17)
0
Stačí ti jeden den,
aby ses zas mohl
cítit sám.

Kdy ostatní dny
si odmítám přiznat
že jsem opuštěná
jako štěně.

A pak,
že to nejde vidět.
A přiznat si.

Že jsem


Sama.
 16.07.2016 23:20
a ona ani ta samota není někdy až tak na škodu...
 12.05.2016 10:56
puero: Někdy ti fakticky nerozumím, tak se divím, když ti rozumím nyní.
 12.05.2016 10:53
ŽblaBuňka: To je dost možné, ale někdy ani tohle vědomí nepomůže.
 12.05.2016 05:57
Samota je dost možná spíše prozření z falešné iluze, že sama někdy taky nejsi. Potřebujeme přípojku do neokortexu, připojit se na matrix a nějak sladit svoje potřeby s úlem. Užívej si přirozenost stavu osamění. Všechno v přírodě (snad kromě dětí) je samo. Na všechno.
 11.05.2016 23:10
nejsi, jsi mezi psanci
 11.05.2016 22:06
ježek: au
 11.05.2016 21:46
Já jsem sám od početí mý mámy. :-(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.