Upřímně? Ani mě to nebaví. Člověk si furt odmítá přiznat, jaká je troska. Fuj.
Stačí ti jeden den,
aby ses zas mohl
cítit sám.

Kdy ostatní dny
si odmítám přiznat
že jsem opuštěná
jako štěně.

A pak,
že to nejde vidět.
A přiznat si.

Že jsem


Sama.
 16.07.2016 23:20
a ona ani ta samota není někdy až tak na škodu...
 12.05.2016 10:56
puero: Někdy ti fakticky nerozumím, tak se divím, když ti rozumím nyní.
 12.05.2016 10:53
ŽblaBuňka: To je dost možné, ale někdy ani tohle vědomí nepomůže.
 12.05.2016 05:57
Samota je dost možná spíše prozření z falešné iluze, že sama někdy taky nejsi. Potřebujeme přípojku do neokortexu, připojit se na matrix a nějak sladit svoje potřeby s úlem. Užívej si přirozenost stavu osamění. Všechno v přírodě (snad kromě dětí) je samo. Na všechno.
 11.05.2016 23:10
nejsi, jsi mezi psanci
 11.05.2016 22:06
ježek: au
 11.05.2016 21:46
Já jsem sám od početí mý mámy. :-(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.