Máte rádi hrušky?

Planeta oněměla. Poslední dva obyvatelé Blaagh a Sophre, kteří zůstali, aby dohlíželi na přesídlení, nastoupili do korábu, aktivovali řídicí systémy a spustili sekvenci hibernačního procesu. Vnitřek lodi se zaplnil výživnou substancí, jež obklopila všechny články jejich těl.
Toto měkké a sladké prostředí se už postará, aby jim v umělém spánku neubývaly síly. Ani nestihli pomyslet na setkání na cílové planetě a byli v limbu. Systémy pracovaly a loď plula temnou hmotou vesmíru dlouho a dlouho a dlouho.
Bzík, bzík, bzík - Blaagh a Sophre se ještě zdaleka neměli probudit. Leč stalo se. Nedobrovolně se protahovali ve výživné substanci a každý kroužek jejich těl sondoval informační vibrace lodního systému. Něco se nepovedlo, navigace je zavedla do úplně jiné galaxie. Neměli tu být. Alespoň že detekovali v blízkosti použitelnou planetu pro přistání. Napojili se na řídicí vibrace lodi a vlétli do atmosféry. Sice průlet na přistání narušil tvrdost pláště jejich korábu, nicméně přežili. Zaznamenali vhodný terén pro dosednutí lodi, jakýsi bílý mírně oblý hladký útvar, snad náhorní plošina. Soustředili všechny své vibrace na řízení a přistáli.
Čidlo na špici lodi se rozhlédlo. Vtom Blaagh i Sophre zkameněli hrůzou. Jakási obří organická bytost sevřela celou loď v chapadle a zvedla vzhůru. Sophre ještě stihl vyslat nouzovou vibraci. Pak už nevěděli nic. Loď se rozlomila a jejich těla cosi přeřízlo vedví.

Teda ta hruška byla dnes nějaká červivá.