Skleněná panenka

Utíkáš pláčem,
ale nechceš,
aby to věděli?

Dokážeš se smát,
ale v nitru pláčeš.
zapomínáš,
že jsi jen skleněná
panenka
a za tvou oponu
vidí všichni.

Ukrýváš se v pláči
rvaná na kusy
a chtěla by ses zvednout,
ale ten pláč tě dusí
a všechno, co jsi chtěla
mizí v dáli.

Jsi skleněná panenka
a tvé střepy
dopadají do mechu
a ty jen doufáš,
že je jednou někdo složí
a tu levanduli v mechu
dá na místo,
kde máš srdce.