|
Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.
|
Světlo mi přes brýle do duhy přechází,
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vůbec vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Co? Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vůbec vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Co? Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Probuzení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nauč mne
Předchozí dílo autora : Proplakané okamžiky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kritik [13], veselý smutek [12], Terézia Rosinová [5], Nositel Pravdy [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Delivery :Mám ráda její názory. Mám ráda její tvorbu. Kdysi jsme si hodně psaly.. a přestože jsem ji nikdy neznala.... říkaly jsme si různý věci... myslím, že bude hodně... hodně...dobrej člověk ;)

