|
Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.
 25.11.2015 0 1164(7) 0 |
Světlo mi přes brýle do duhy přechází,
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vůbec vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Co? Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vůbec vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Co? Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
Ze sbírky: Možná jsem tě milovalaJeště nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Probuzení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nauč mne
Předchozí dílo autora : Proplakané okamžiky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kritik [13], veselý smutek [12], Terézia Rosinová [5], Nositel Pravdy [3]» řekli o sobě
Boleslava řekla o Nikytu :Bezva holka, se kterou můžu pokecat o všem a nepohádat se:-) Jo a taky moc pěkně píše, doporučuju...
