Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.
přidáno 25.11.2015
hodnoceno 0
čteno 1198(7)
posláno 0
Světlo mi přes brýle do duhy přechází,
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.

Kde jsi? Proč tě vůbec vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Co? Vždyť je to realita.

Nesnaž se mě probudit.


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Probuzení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nauč mne
Předchozí dílo autora : Proplakané okamžiky

» narozeniny
Fry68 [16], Hanaka [15], casa.de.locos [12], Luciferek [8], nana27 [8], Kýcek [1], MGM [1]
» řekli o sobě
veronika řekla o Liss Durman :
liss..rozumime si, vzdycky se ti snazim komentem neco sdelit, ale asi ne vzdycky se mi to podari..co bych ti chtela rict je to, ze sem rada, ze te znam-neznam a jestli si v ty plzni, tak se koukej nekdy ozvat...:)...libi se mi, jak si uprimna a stojis si za tim svym..
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming