Vlkodlak

Den zářící je naděje,
po úplňku zbytečná jest.
Různí tvorové z našeho světa,
vydávají se na mnoho cest.
Lidi čeká spánek,
řekl si jeden muž.
O den později byl vrahem,
zbraní nebyla pistol, ani nůž.

On však neví nic,
pamatuje si že spát šel.
Však po úplňku noc,
velmi pernou měl.
Co to tedy je?
Co tehdy se stalo?
Uběhlo pár dní,
obětí stále nabývalo.

Najednou vzpomínat začne,
hrůzné sny se mu vybavily.
říká si, „co má tohle znamenat?
Co mi to vzpomínky zatajili?!“
Další den se probudí,
však na zcela cizím místě.
Nepamatuje si moc,
jedno však ví jistě.

Všude na jeho těle,
nic víc než krev není.
Uvědomuje si, že v noci je monstrum,
již nikdo ho nedocení.
„Copak bude dál,
co se teď stane?“
S myšlenkou trápení ukončit,
pohlíží na zkrvavené dlaně.