Nápoj zapomnění

Toulám se ulicí,
za rohem se míhá stín
kdysi perfektní baletky
jak tančí.

Ztrácí se ve tmě
a upíjí nápoj zapomnění
v iluzi lásky předstírá,
že je někdo jiný.

Zapomíná a nevidí svět,
v představách maluje duhu
zatímco srdce jí chladne
a krása uvadá.

Tančila kdysi v dešti,
aby ho prozářila svým světlem
Pak její oči zhasly
a nápoj vzal jí lesk.

"Vstávej, ještě není pozdě,"
slyší šeptat vlídný hlas
"tvá krása se vrátí
zahodíš-li nápoj zkázy"

Poslechne ho?
Kdo ví..