Mohu-li větvím krást jablka poznání
nebyl jsem si nikdy tak úplně jistý
pak náhle probudilo mne přiznání
na stromech nezbylo však nic než listy.
Tak kousal jsem do zelených náplastí
které zalepily dírky po paprscích slunce
v očekávání sladkého které se rozhostí
na patře mám jen hořkou pachuť konce.
nebyl jsem si nikdy tak úplně jistý
pak náhle probudilo mne přiznání
na stromech nezbylo však nic než listy.
Tak kousal jsem do zelených náplastí
které zalepily dírky po paprscích slunce
v očekávání sladkého které se rozhostí
na patře mám jen hořkou pachuť konce.
Ze sbírky: Když ulétnou rty
09.08.2015 15:26
Je pravda, že ty dva rýmy jsou maličko volnější. Ale nějak mi to v tomhle případě sedí. Pěkně napsaná báseň. :-)
04.08.2015 21:30
Zamila
Ignácius J. Reilly: Nic, jen se to nerýmuje :-D
04.08.2015 20:52
Zamila
Závěrečné verše máš vždy pěkné. Ale rýmy "poznání - přiznání", "náplastí - rozhostí" nemyslíš vážně, že ne ? ;-) A bacha na to "zalepilY" ;-) A klidně mi stačí i jedno světlo ;-) V té básni je něco hodně dobré, ale zbytek to bohužel sráží, chtělo to ještě si pohrát, nikam přece nespěcháme ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.