 04.08.2015 6 883(10) 0 |
Mohu-li větvím krást jablka poznání
nebyl jsem si nikdy tak úplně jistý
pak náhle probudilo mne přiznání
na stromech nezbylo však nic než listy.
Tak kousal jsem do zelených náplastí
které zalepily dírky po paprscích slunce
v očekávání sladkého které se rozhostí
na patře mám jen hořkou pachuť konce.
nebyl jsem si nikdy tak úplně jistý
pak náhle probudilo mne přiznání
na stromech nezbylo však nic než listy.
Tak kousal jsem do zelených náplastí
které zalepily dírky po paprscích slunce
v očekávání sladkého které se rozhostí
na patře mám jen hořkou pachuť konce.
Ze sbírky: Když ulétnou rty
09.08.2015 - 15:26Je pravda, že ty dva rýmy jsou maličko volnější. Ale nějak mi to v tomhle případě sedí. Pěkně napsaná báseň. :-)
04.08.2015 - 21:30Zamila
Ignácius J. Reilly: Nic, jen se to nerýmuje :-D
04.08.2015 - 20:52Zamila
Závěrečné verše máš vždy pěkné. Ale rýmy "poznání - přiznání", "náplastí - rozhostí" nemyslíš vážně, že ne ? ;-) A bacha na to "zalepilY" ;-) A klidně mi stačí i jedno světlo ;-) V té básni je něco hodně dobré, ale zbytek to bohužel sráží, chtělo to ještě si pohrát, nikam přece nespěcháme ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krutá přiznání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Myšlenky v popelu
Předchozí dílo autora : Prostři se
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]» řekli o sobě
Erien, potulný bard řekl o xaire :Kamarádka, která pro mě hodně znamená. Přál bych jí, aby našla štěstí. E
