Zdánlivá propast
rozevírající se stále stejně
na stejných místech
k drásání přec už není

bolest už nebolí

a i když za kuropění
zpěv ptáků
slibuje cokoli
všichni víme
že krást se nesmí

vůbec nic

ani beránci na nebi
ani rosa, co vyplakali
a už vůbec ne
ozvěna z úsměvů tuláků

jen stát
 04.08.2015 09:03
Myslím, že to je velmi dobře napsané, ne zcela zjevné a to je dobře, protože kdokoli nad zdánlivou či nezdánlivou propastí se v tom může najít a může se mu třeba i ulevit z poznání, že v tom není sám. Myslím, že v poezii hledáme něco jako obrazy naší duše a nalézat je je velmi osvěžující, ať ukazují cokoli.
 03.08.2015 18:33
Děkuji všem ...
 02.08.2015 23:43
Páni, to má sílu. Je plná bolesti, ale moc krásná. Poslední sloka je úžasná.
 31.07.2015 03:10
krasna. nemam co vic dodat :)
 30.07.2015 10:05
vlastně, čtu ji pořád dokola a čím více se dostávám mezi řádky tím více se mi chce brečet
 27.07.2015 23:15
Chci jenom říci..krásná :)
 26.07.2015 15:43
 Zamila
Krásná báseň. Snad Tvá nejlepší ... Průzračně čistá slova a rána upřímná a otevřená ... Líbí se mi to moc. Jen tak dál ... :-) Škoda, že nebudeš na srazu, ráda bych Tě zas viděla. Tak příště, no :-)
 26.07.2015 15:04
líbí,a dost
 25.07.2015 23:27
"Nie sme tu nastálo, preto nás viac bude mrzieť to, čo sa nestalo.
To, čo sa nestalo, to čo sa nestane, to, čo sa mohlo stať.

Je to, ako vidieť divé husi odlietať a ostať stáť a ostať stáť..."
 25.07.2015 21:35
jen stát

... a hledět do dáli
kam mizí ti, co zůstali

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.