I nebe pláče

Víčka mi padají, jen nevím zda je to únavou, nebo takovou divnou melancholií. Venku se honí po obloze mraky a já nevím co přijde zítra natož za 5 minut. a pak ti nějaký ten chytrák řekne že má člověk život žít.

,, jakej život?,,
,, No přece ten svůj, nebudeš přece žít životy jiných.,,
,,Už si zas přišel? Dokážeš si vybrat vždycky tu nejlepší dobu. ,,
,, To víš, to bych nebyl potom já. ,,
,, Jednou by sis moh ale takovou návštěvu odpustit. ,,

I to nebe se už na mne mračí. A nikdo si ani nevzpomene že někdo jako já existuje. Už ani ty ptáci nezpívají. Že by to byl konec? Auta si tu jezdí jak šílení a všichni furt někam spěchají. Nevšímají si ničeho ani nikoho.

,, Proč pořád nad tímhle přemýšlíš? ,,
,, No snad proto že chci přijít na to proč.. ,,
,, Jak proč. ,,
,, Proč se tak honí za mamonem, proč si nevšímají svého okolí. ,,
,, To vypadá jako bys chtěl, aby nic nedělali. ,,
,,Nebo tak voláš o pomoc? ,,
,,Kdybych volal o pomoc, tak skočím před to auto a nemudruju tady s tebou. ,,
,, Se mnou? ..
,, Ano. ,,
,, Ale vždyť já vůbec neexistuji. ,,
,, No, jak se to vezme, pro mne si až moc reálný, akorát pokaždé v jiný podobě ..... ,,,

Z oblohy se snáší první kapky, už i ono pláče za mne, nebo si to jenom namlouvám. Típnu cígo a znechuceně du pryč .... kam to nevím a ani nikdo jiný to nezjistí ... Prostě se schovat