V hluboké trávě na začátku duhy
kde asi zmizel oběd z tvé pudřenky
možná že byl to ten konec druhý
začínal v trsech kvetoucí mučenky.
Uzřel jsem v otavě dvou zelených očí
však šípy slunce skrz provázky deště
střílejí po mě a hlavou mi točí
do jejich hrotů křičel jsem ještě.
Ze strmého okraje skalního převisu
letím k vrcholu barevných stuh
clonil jsem oči a hleděl v úžasu
s pocitem pokory jakou má bůh.
kde asi zmizel oběd z tvé pudřenky
možná že byl to ten konec druhý
začínal v trsech kvetoucí mučenky.
Uzřel jsem v otavě dvou zelených očí
však šípy slunce skrz provázky deště
střílejí po mě a hlavou mi točí
do jejich hrotů křičel jsem ještě.
Ze strmého okraje skalního převisu
letím k vrcholu barevných stuh
clonil jsem oči a hleděl v úžasu
s pocitem pokory jakou má bůh.
Ze sbírky: Když ulétnou rty
16.07.2015 07:23
Zamila: každý den není posvícení ;) ... polepším se :-) ... přesto díky za komentář.
15.07.2015 23:15
Zamila
No, zní mi už bohužel trochu "shaneovsky", nějak se Ti tady vytratily pro Tebe tradiční opravdu originální obrazy. Zbylo hlavně "do jejich hrotů křičel jsem "ještě" /lépe s uvozovkami/. Rýmy "pudřenky - mučenky", "očí - točí", to není bohužel to pravé ořechové - a pokud báseň nemá hodně silnou myšlenku, takové rýmy jí dvakrát nepřidají. Přesto tam silné momenty jsou, ale je jich teď méně než obvykle. Tak třeba příště :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.