...
 24.03.2015
4
Ví dvacáté století,rok šedesát pět,
nač mě tu chtěl mít, přelidněný svět?
Je to sice o mě,ale hlavně beze mě,
sotva jsem se narodil a už mířím do země.

Nikdo se mě neptal, co já vlastně na to,
plav nebo se utopíš naše malé zlato,
uvězněni slepotou,polapeni touhou,
nedali mi na výběr-jednu možnost pouhou.

Kdo ví,proč to malé cosi,
o co pláčem svým tak prosí?
Možná vidí co mu mizí,
a přichází jiné-cizí...

Tak jsem tady a co dál?
Toto přece není bál,
proč mají všichni škrabošky,
ti nebožtíci a nebožky?

Nad moji postýlkou na mě civí,
ukrytí v maskách mrtví živí,
a už se točí světa pračka,
a v ní já-ta jeho hračka.

Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
 28.03.2015 18:34
Nejvíc se mi líbí poslední sloka, ta pračka a v ní člověk jako hračka :)
Celé je to velmi povedené, dobré rýmy, sdělení, forma :)
 25.03.2015 11:39
Super. Nejlepší je ta "světa pračka" :D
Berme život s nadhledem,
jinak brzy dojedem...
...na konečnou :)
 24.03.2015 22:38
dost tvrdé mi to připadá, ale hezké ...
 24.03.2015 20:06
opravdu se mi líbí sdělení této básně..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.