O MĚ BEZE MĚ
Ví dvacáté století,rok šedesát pět,
nač mě tu chtěl mít, přelidněný svět?
Je to sice o mě,ale hlavně beze mě,
sotva jsem se narodil a už mířím do země.
Nikdo se mě neptal, co já vlastně na to,
plav nebo se utopíš naše malé zlato,
uvězněni slepotou,polapeni touhou,
nedali mi na výběr-jednu možnost pouhou.
Kdo ví,proč to malé cosi,
o co pláčem svým tak prosí?
Možná vidí co mu mizí,
a přichází jiné-cizí...
Tak jsem tady a co dál?
Toto přece není bál,
proč mají všichni škrabošky,
ti nebožtíci a nebožky?
Nad moji postýlkou na mě civí,
ukrytí v maskách mrtví živí,
a už se točí světa pračka,
a v ní já-ta jeho hračka.