Spravedlnost

Šourala se babka o holi, sotva pletla nohama, co chvíli si musela sednout a odpočinout.
Doběhla ji dívčina, rozevláté vlasy, plná energie. Možná jí bylo babky líto, možná se trochu nudila, tak se s ní na chvíli zastavila. Prohodily pár vět o počasí a najednou se dívka zeptala: “Neznáme se? Kdo jste? Jako bych vás už někdy zdálky zahlédla.”
“Říkají mi Spravedlnost.”
Dívka se zvonivě rozesmála a překvapeně z ní vyjelo: “Takhle že vypadá Spravedlnost? No to se na vás asi dlouho načekají!”
Babka pokrčila rameny: “Pravda, dlouho. To víš, jsem už opatrná.”
“To já, podívejte, jsem silná a hbitá. Na takové postávání bych ani neměla trpělivost. Kdybyste potřebovala, ráda někdy vypomohu.”
“Proč ne? Sama cítím, že už na všechno nestačím. Je mě potřeba na tolika místech... Ale ani nevím, jak ti mám říkat.”
“Jéje, já mám jmen! Skoro každý mi říká jinak, i když v křestním listu myslím stojí Bezpráví... Ale hlavní je, že teď už si konečně můžete odpočinout. Žádný strach, babi, společně nám práce půjde pěkně od ruky, to budete koukat. A kdybyste třeba špatně viděla na cestu, opřete se, ráda vás povedu!”