Zas na chvíli tě mám....

Vždyť se nedá na nic spolehnout,
říkám si dokola,
že nemůžu podlehnout.
Zas náhlý útok, vzplanutí,
když myšlenky mě donutí
zavřít oči, nevidět,
jako by byl jiný svět.
Z planých nadějí obojek na krku,
a že mě škrtí na to mám záruku,
tak co ještě chybí k pochopení,
že láska je a v mžiku není.
Já už se nechci bát,
že po letu přijde pád,
který zase srdce změní
v jedno velké opevnění.