|
...asi jsem až moc četla pohádky bratří Grimmů
|
Byla jednou jedna holčička, která plakala.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
08.12.2015 13:55
Leluš: jsem ráda, že se líbí :) proč holčička brečela, to už teď nikdo neví...
07.12.2015 20:08
Ale vŕta mi hlavou, čo tú "holčičku" tak rozplakalo na začiatku...to tam prosím ešte dopíš.
07.12.2015 20:07
Je to smutno-kruté. Také... no neviem, mne sa to celkom páči. (Ja som mala Grimmov vždy rada, takže nevadí.) :)
10.11.2015 22:07
On asi život tak plyne a uplývá v mysli naší. K čemu cizí slzy které mě ruší. A tak podvědomí na nás nenápadně vykecá vše.
07.05.2015 14:51
Naprosto boží! Nevím jestli je v pořádku že mi tyhle drobný masakry přijdou skvělí dost sem se pobavil. :)
27.03.2015 15:38
Já nevím, co říct. Úlet, hlína, ale tlemím se tomu. Tak hlavně, aby z úrodné půdy nevyrostla řepka, to bych se asi taky picnul.
18.03.2015 00:06
si nejsem jista, jestli se mám smát nebo brečet.. no.. směju se, není nad úsporná řešení! :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.