|
...asi jsem až moc četla pohádky bratří Grimmů
 17.03.2015 11 1993(25) 0 |
Byla jednou jedna holčička, která plakala.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
08.12.2015 - 13:55Leluš: jsem ráda, že se líbí :) proč holčička brečela, to už teď nikdo neví...
07.12.2015 - 20:08Ale vŕta mi hlavou, čo tú "holčičku" tak rozplakalo na začiatku...to tam prosím ešte dopíš.
07.12.2015 - 20:07Je to smutno-kruté. Také... no neviem, mne sa to celkom páči. (Ja som mala Grimmov vždy rada, takže nevadí.) :)
10.11.2015 - 22:07On asi život tak plyne a uplývá v mysli naší. K čemu cizí slzy které mě ruší. A tak podvědomí na nás nenápadně vykecá vše.
07.05.2015 - 14:51Naprosto boží! Nevím jestli je v pořádku že mi tyhle drobný masakry přijdou skvělí dost sem se pobavil. :)
27.03.2015 - 15:38Já nevím, co říct. Úlet, hlína, ale tlemím se tomu. Tak hlavně, aby z úrodné půdy nevyrostla řepka, to bych se asi taky picnul.
18.03.2015 - 00:06si nejsem jista, jestli se mám smát nebo brečet.. no.. směju se, není nad úsporná řešení! :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
