Kroky studené řeky

Mlhou začarovaný břeh,
koryto chladné a stromy bez listí.
Začíná můj životní běh
i bitva o štěstí.

Ale smůla lepí se mi na paty,
a padám do hluboké temnoty.
Plavu jako o život,
ale marně hledám záchytný bod.
Ke dnu se jako kotva potápím,
lapu po dechu a tvrdě spím.

Múza lásky řídí moje kroky,
cestu a šeptá:
,, Nechoď dvakrát do stejné řeky. “
Ale moje srdce se mě neptá …

Přes vodu musím se dostat,
vždyt sám tady nemůžu zůstat.
Hladinu pokrývá led
a já kráčím na Tvůj svět.
Držím ledové ruce a tváře,
ale teď roztáváš u oltáře.