 24.01.2015 8 1421(19) 0 |
Jak je možné, že v člověku se může hromadit tolik nenávisti? Tolik, že pohlcuje všechno dobré, všechny krásné vzpomínky a objevuje se jenom to špatné, všechno, co bolelo. Nevím, kde se toho tolik bere, proč neustále lidi zahání do těžkých depresí. V momentu, kdy už jenom člověk sedí a bez myšlenek kouká na svá kolena aniž by si to uvědomoval. Pak ho probudí hlas... hlas, který tolik nenávidíte, přitom milujete, jelikož už nemáte nic ani nikoho jiného. Začnete si uvědomovat, že jste sami, bez přátel, bez známých. Nemáte nikoho na koho by jste se obrátili. Pohlcuje vás nekonečná touha někoho fyzicky napadnout, něco rozmlátit, křičet a běsnit. Vaše labilita dosáhla vrcholu a začnete se houpat, zpívat. S vykulenýma očima dál zíráte na svá kolena, nebo se zaměříte na něco jiného a stále se houpete. Pomalu bez mrknutí. Najednou vám začne téct slza a začnete všechno svádět na sebe. Ano, je to totiž vaše vina. Nenávidíte, přitom milujete. Zlost vám z očí přímo září. Chcete utéct od svého já.
Nemáte na výběr. Udělejte to.
I když to nejde.
Nemáte na výběr. Udělejte to.
I když to nejde.
25.01.2015 - 22:38Miy: psanci jsou lidé citliví, zvyklí na to, že si tu na život ztěžují různé ztracené duše. K takovýmhle omylům pak musí zákonitě dojít.
25.01.2015 - 15:37mannaz: shane: vanovaso: Když človek něco napíše, musí to být hned o něm? Já žádný takový problém nemám. :D :D :D
25.01.2015 - 11:57Zamila
Pěkný závěr. Tradiční téma, ale závěr to lehce zvedá. Jen si doplň tu interpunkci. Celkově dost krátké ale.
24.01.2015 - 19:05Trvá to, než se člověk sám se sebou naučí žít. Být k sobě tolerantní a laskavý. Znám to, jak si člověk v lecčems připadá nemožný, zvlášť v porovnání s zbytkem světa (až časem mu dojde, že stejné nemožný, plný pochybností je každý).
Třeba já si už třicet dva let myslím, že jsem byla vždy děsný lempl a čáral (na základě zkušeností z první třídy a vyprávění mých rodičů o tom). Vloni jsem našla své sešity z té doby. A hele. to dítě nebylo tak děsné a beznadějné - nahlížené mým současným já :-)
Třeba já si už třicet dva let myslím, že jsem byla vždy děsný lempl a čáral (na základě zkušeností z první třídy a vyprávění mých rodičů o tom). Vloni jsem našla své sešity z té doby. A hele. to dítě nebylo tak děsné a beznadějné - nahlížené mým současným já :-)
24.01.2015 - 18:28Miy:
Nj, podobnými úvahami jsem se taky mučil! Je mnohem lehčí milovat druhé i s jejich chybami než sebe sama, snadněji jim i odpustíš než sobě samé, pokud ovšem nejde o zásadní věci, které vyčítáš sama sobě nebo Ti vadily na někom pro Tebe hodně blízkém. Obecně ale platí, že nemáš-li ráda sebe, jak chceš umět dávat lásku druhým a nenalézáš-li ve svém srdci odpuštění pro sebe, kde se chceš naučit odpouštět jiným? A láska a nenávist jsou jako dvě rodné sestry...:-(
Nj, podobnými úvahami jsem se taky mučil! Je mnohem lehčí milovat druhé i s jejich chybami než sebe sama, snadněji jim i odpustíš než sobě samé, pokud ovšem nejde o zásadní věci, které vyčítáš sama sobě nebo Ti vadily na někom pro Tebe hodně blízkém. Obecně ale platí, že nemáš-li ráda sebe, jak chceš umět dávat lásku druhým a nenalézáš-li ve svém srdci odpuštění pro sebe, kde se chceš naučit odpouštět jiným? A láska a nenávist jsou jako dvě rodné sestry...:-(
24.01.2015 - 17:51Je těžké naučit se milovat sám sebe, ale je to jediná cesta, jak z pekla ven - jakéhokoliv , přeji hodně štěstí...
24.01.2015 - 16:15Tvá úvaha mě dostala, dojala... Připadá mi to silně vyjádřené.
Hlavní je, nějak to ze sebe dostat, aniž bychom někomu nenávratně ublížili. A taky sobě. A především - nezačít nenávidět sama sebe.
Hlavní je, nějak to ze sebe dostat, aniž bychom někomu nenávratně ublížili. A taky sobě. A především - nezačít nenávidět sama sebe.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mocná tma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Miláčku, co chceš k večeři?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
Yana řekla o Sucháč :Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...
