 03.12.2014 2 1273(14) 0 |
Jseš trochu sobec
A blbec zároveň
Jsem byla
A vlastně pořád jsem
Jen zadní dvířka.
Oheň co nezhasínáš,
Růženka,
Která neusíná.
Páč ze sna ji budí,
že přikládáš do ohně,
Jen Jak se ti to hodí.
Došlo mi to.
Jseš trochu sobec
a blbec zároveň.
A naše duše
Zřejmě
Rozešli se
Na hlavním nadráží
V Praze
Za rohem.
A blbec zároveň
Jsem byla
A vlastně pořád jsem
Jen zadní dvířka.
Oheň co nezhasínáš,
Růženka,
Která neusíná.
Páč ze sna ji budí,
že přikládáš do ohně,
Jen Jak se ti to hodí.
Došlo mi to.
Jseš trochu sobec
a blbec zároveň.
A naše duše
Zřejmě
Rozešli se
Na hlavním nadráží
V Praze
Za rohem.
04.12.2014 - 16:02
Sobec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Halfway
Předchozí dílo autora : Někam jinam a zase zpátky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
